Východosibiřská lajka
11. 11. 2007
ANGLICKÝ NÁZEV:
rus.: Lajka Vastotchno-Sibirskaja
PŮVOD:
Vyšlechtěna byla v oblasti východní Sibiře a Dálného východu v 19.
století, a to křížením evenských, lamutských, amurských a jiných lajek
pro lov zvěře a ptactva v pásmu lesů a lesotunder.
POPIS:
Plemeno bylo zaregistrováno v roce 1947.
Východosibiřská lajka je největší plemeno loveckých lajek. Hlava má
klínovitý tvar s širokou mozkovnou. Délka čenichové partie je o něco
kratší než délka lebeční části. Přechod od čela k čenichu je pozvolný.
Nos je černý. Nevelké oválné oči jsou šikmo položené, tmavě hnědé nebo
hnědé barvy. Uši mají tvar trojúhelníku, jsou drženy vzpřímeně a
posazeny na úrovni očí. Hrudník je hluboký, sahající k loktům nebo pod
ně, břicho lehce vtažené. Ocas je nad hřbetem zatočený do kruhu nebo
srpu.
Jeho chov v městských podmínkách je bezproblémový. Lze ho snadno
vycvičit, při správné výchově je poslušný. Bývá všeobecně oblíbený.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 55 až 63 cm.
Fena má v kohoutku 53 až 61 cm.
VÁHA:
V rozmezí 18 až 23 kg.
SRST:
Srst je dlouhá, sametová, pesíky tvrdé, hrubé a husté, podsada hustá a
měkká. Na krku a plecích je srst hustší, tvoří límec, na přední straně
zadních nohou jsou „třásně“. Zbarvení: černé se skrvnami, jednobarevné
černé, šedé, rezavé a všechny odstíny hnědé.
CHARAKTER:
Pohyblivý, klidný pes, s vyrovnanou povahou, velmi podobný vlkovi.
PÉČE:
Potřebuje pravidelnou fyzickou zátěž a dlouhé procházky.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 7 – Severská lovecká plemena.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
VSL
ČÍSLO STANDARDU:
305 / 03.05.1980 (Rusko)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář