Webovka Moniky

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: PRAGUE RATTER; čes.: Pražský krysařík
PŮVOD:
Dle historických pramenů sahá toto plemeno s označováním PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK hluboko do historie našeho národa. Kdy bylo pro jeho značně vyvinuté čichové schopnosti, a vzhledem k jeho malému vzrůstu a rychlému pohybu používáno při zneškodňování myší a krys (odtud jeho historický název „krysařík“). Tato vlastnost je mu dána dlouholetým historickým vývojem. Tento malý ratlíček býval častým hostem při královských hostinách českých králů na pražském hradě. Byl ozdobou dvora českých knížat a králů od nejzazších dob českého státního života a jako dar českých panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy. O historii pražských krysaříků je dochováno mnoho údajů. Pátrání v historických pramenech přineslo výsledky, které prokázaly, že jde o výhradně české plemeno, jehož minulost je vlastně historická. V roce 1980 bylo přistoupeno k jeho regeneraci, která proběhla rychle a s úspěchem, takže pražský krysařík je opět v oblibě a žije v našich rodinách
POPIS:
Malý trpasličí psík, pěkných proporcí, na nožkách ve správném poměru k výšce těla. Je krátkosrstý, zbarvení srsti nejčastěji černé s pálením dále žlutá, hnědá s pálením a modrá. Jeho maximální výška je 23 cm.
VÝŠKA:
Výška psa i feny je v rozmezí 19 cm (-1 cm) až 22 cm (+1 cm)
VÁHA:
Optimální hmotnost psa i feny 2 kg.
SRST:
Pražský krysařík je krátkosrstý, zbarvení srsti nejčastěji černé s pálením dále žlutá, hnědá s pálením a modrá.
CHARAKTER:
Je to jemný mazlivý, zvědavý, čtverácký psík. Jeho hbitost je obdivuhodná. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný. Ke svému majiteli a členům rodiny je vždy přítulný, ale ve své povaze je nedůvěřivý k cizím. Díky jeho vlastnostem se hodí jak do města tak i na venkov.
PÉČE:
Pražský krysařík má srst jen nenáročnou na péči. Nevytváří chuchvalce ani zámotky. Alespoň jednou týdně ji kartáčujte a nezapomínejte pravidelně odstraňovat chloupky z oušek.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Pražský krysařík se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
Po jeho mezinárodním uznání: FCI IX. - Společenská plemena a toy.
(Česká republika)


Pražský krysařík: Historie
OBNOVÍME SLÁVU PRAŽSKÉHO KRYSAŘÍKA – RATLÍKA ?
Pod tímto názvem vyzval, dnes již zesnulý vedoucí redaktor časopisu PES, pan Karel Štěpánský české kynology k obnově populárního historického plemene “PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK”, který byl ozdobou královských sídlišť ve středověku. Tato výzva publikovaná na str. 6, šestého čísla uvedeného časopisu v roce 1969 nezůstala bez odpovědi. Pražský krysařík je dnes opět mezi námi !
Jak se mění kulturní, sociální a hospodářské podmínky, mění se i názory, záliba a móda. Tyto změny se také projevují ve vývoji, rozvoji a oblibě plemen psů. Zájem o některá plemena stoupá a časem opět zaniká nebo klesá, aby se po uplynutí kratší nebo delší doby, mnohdy i dlouhé doby, znovu obnovil. Takovým plemenem, které kdysi prožívalo období obliby, i když nikdy nebylo mezinárodně uznáno a časem se na něj téměř zapomnělo, je pražský krysařík. Nedivme se proto, že přicházely otázky, proč tak vyspělá kynologie, jako je česká, si nezachovala tak vzpomínané plemeno s historickou minulostí českých dějin.
Říká se, že nikdy není pozdě! Rozhodnutí pustit se do obnovy tohoto plemene nebylo jednoduché, bylo velmi opatrné a dosti dlouho zvažované. Byly prostudovány články dřívějších známých, dnes již dávno nežijících českých kynologů – Otto Karlíka, Teodora Rottera, MVDr. Fr. Dvořáčka a dalších, uveřejněné v odborných časopisech nebo kynologických publikacích z dvacátých, třicátých i pozdějších let. Byly prostudovány i údaje populárně vědeckého publicisty Emila Jecha z Roztok u Prahy, který v historických pramenech vypátral a potvrdil existenci krysaříka již v dobách českého knížete Vladislava II. Vlastní počátky chovu krysaříka – ratlíka na území Čech pohltily hlubiny a dálavy času. Ale již v kronice polského kronikáře Galla Anonyma se uvádí, že polský král Boleslav II – Smělý (1058 – 1080) si oblíbil ve svém psinci dva ratlíčky, kteří pocházeli z Čech. Autor o nich píše: “V žilách našich psů koluje nejen krev polská, ale i krev ryze slovanská, krev darovaná”. Protože si polský král daru velmi vážil, je možno předpokládat, že šlo o vznešený dar knížete Vladislava II.
O třech ratlících českého původu se zmiňuje francouzský dějepisec Jules Michelet ve svém díle “Histoire de France” (Dějiny Francie). Údaj mluví jasně o živém daru, jímž český král a císař Karel IV. poctil francouzského krále Karla V. při návštěvě Francie na podzim roku 1377. Počátkem září roku 1380 odkázal umírající francouzský král Karel V. svému dvanáctiletému synu Karlovi VI. dva z oněch tří ratlíčků.
O králi Václavu IV. (1378 – 1419) se vypráví, že na tajných výletech do hostince “U krále Brabantského” míval vždy s sebou oblíbeného krysaříčka. Profesor Weiss se ve svém díle zamýšlí nad minulými staletími a věnuje zvláštní pozornost době císaře Rudolfa II. a o tomto panovníkovi píše: “Rudolf II. (1576 – 1611) nalézal vždy útěchu a jasnou mysl uprostřed smečky loveckých psů a čtyř ratlíků. Z původních čtyř jedinců se potomstvo rozrostlo na osmnáct ratlíků – krysaříků. Byla to vzorná ukázka chovatelské práce”.
Malý ratlíček býval častým hostem při královských hostinách ostatních velmožů. Pražský krysařík byl skromným souputníkem české státní samostatnosti a státnosti našeho národa. Byl ozdobou dvora českých knížat a králů od nejzazších dob našeho státního života a jako dar našich panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy.
Tragická porážka na Bílé Hoře znamenala úpadek českého politického, kulturního i společenského života na dobu tří staletí. Toto období temna našeho národa znamená i ústup ze slávy pražského krysaříka (ratlíka). Pražský Hrad ztrácel na významu a tím i malý ratlíček sestoupil z královských výšin do městského podhradí, dál pak mezi prostý lid aby s ním žil a živořil po další staletí.
Krev pražského krysaříka se uchovala až po nejnovější dobu. Ironií osudu se však stalo, že v posuzovacích kruzích na našich výstavách byli právě nejtypičtější jeho pozůstatky vyřazeni pro “netypičnost” a především pro malý vzrůst. Rozhodčí se řídili standardem německého trpasličího hladkosrstého pinče. Pražský krysařík znovu musel ustoupit, což jeho rozvoj doslova rdousilo. Těchto “netypických” hladkosrstých pinčů se snažili ujmout významní kynologové jako Theodor Rotter a Otakar Karlík. Snažili se podchytit a obnovit chovatelskou základnu a shromáždit dokumentaci. Záměr se však tehdy neuskutečnil, protože vybraným jedincům chyběla, tehdy požadovaná, registrace šesti generací. V sousedním Německu se však v té době ujímal moci Adolf Hitler a v roce 1938 násilná nacistická okupace našeho státu. Později pak padesátá léta, kdy Theodor Rotter přišel o svůj veškerý majetek a tím se ztratila všechna nashromážděná dokumentace, jakož i snaha vzkřísit pražského krysaříka. V osmdesátých letech byla k obnově pražského krysaříka nastoupena jeho opětná regenerace, která již prokázala, že pražský krysařík se do našich domovů definitivně vrátil.
Pražský krysařík má v naší zemi víc jak staletou tradici, z níž vyplývá naše povinnost zajistit mu budoucnost.

Článek poskytla: Chovatelská stanice NERMIN (www.procortex.cz/nermin)