ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bolognese; fr.: Bichon Bolognese; čes.: Boloňský psík, Boloňský bišon PŮVOD:
Boloňský psík byl vyšlechtěn v roce 1978 v Rusku. Vznikl křížením
Francouzských bišonů s Ši-tzu a Trpasličím pudlem. Jejich šlechtěním se
zabývají ruští chovatelé psů. Jeho původ je spletený a propojený s
Maltézáčkem, neboť jeho vzdálenými předky jsou, stejně jako předci
Maltézáčka, malí pejsci zmínění již Aristotelem pod latinským označením
„canes melitenses“. Boloňský psík byl známý již v době římské éry,
objevoval se především mezi přijímanými dary po celou dobu této slavné
éry. Cosmo di Medici dovezl nejméně 8 těchto pejsků do Bruselu, jako
dar belgickým šlechticům. Král Španělska, Filip II. poté, co dva
Boloňáčky obdržel darem od vévody d´Este, napsal v děkovném dopise
svému dárci, že „tito dva malí psíci jsou tím nejkrásnějším královským
darem, které může panovník obdržet“. Boloňský psík je také zobrazen na
obrazech takových mistrů, jako byli Tizian, Pierre Breughel, Goya. POPIS:
Boloňský psík je malý, zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý čistě
bílou, chmýřovitě načechranou srstí. Jde o plemeno malých společenských
psů.
Boloňský psík je čtvercově stavěný, délka těla se rovná jeho výšce v kohoutku.
Lebka je mírně vejčitého tvaru, délka lebky je o trochu delší, než
délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v
kohoutku, a výrazný stop. Nos je s čenichem ve stejné linii, z pohledu
z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý.
Linie čenichu je rovná, postranní části čenichu jsou obdobné, takže
přední část čenich tvoří jakoby čtverec. Délka čenich u se rovná 2/5
délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře
otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být
vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé
a duhovka tmavě okrové barvy. Uši jsou visící, volně přiléhající k
hlavě. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Tělo je
čtvercového tvaru, délka těla měřená od ramen po záď se rovná výšce v
kohoutku. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z
profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má
objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi,
je nošený v zatočení přes záda. VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 27 až 30 cm.
Fena má v kohoutku 25 až 28 cm. VÁHA:
Boloňský psík váží v rozmezí 2,5 až 4 kg. SRST:
Boloňský psík má po celém těle od hlavy po ocas srst jemnou, hedvábnou
a stejně dlouhou, pouze na čenich je kratší. Je načechraná v měkkých
kudrlinkách a dosti chmýřovitá, nepřiléhá, nikdy však nevytváří proužky.
Přiznané zbarvení je čistě bílé, bez jakýchkoliv skvrn či odstínů. CHARAKTER:
Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Můžeme však
také říci, že není ani příliš živý, ani příliš pomalý. Je odvážný a
podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho
okolí, k cizím lidem je však trochu nedůvěřivý. Boloňský psík má jemný
a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter. Je to veselý a
milý společník, který se dokáže přizpůsobit každému prostředí i
situaci. Miluje procházky, ne však na vlastní pěst, ale vždy v
doprovodu svého pána. Je velice vázaný na všechny členy své rodiny,
nádherně se cítí mezi dětmi. PÉČE:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Chloupky v okolí
čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Chloupky v uších je
třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné
zastříhávat. Jen tak bude Váš chovanc zdravý a veselý. Boloňský psík
však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu
spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i
nevelkých rozměrů. PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 až 15 let. VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník. VYUŽITÍ DNES:
Společník. PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 1 – Bišonci
Bez pracovní zkoušky. OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BP ČÍSLO STANDARDU:
196/ 20. 04. 1998 (Velká Británie) DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27. 11. 1989
Co si myslim
(Renata, 15. 9. 2010 13:37)